Dopis
o zajímavém setkání. Dallas, Texas, 19. červen, 2000
Tak
Sáro, klidně zase s chutí vytáhni tu nálepku s nápisem
Hysterka. Nebo zatím ještě
ne, co já ti vím. Já se v tom teda fakt plácám, co? Už tady ze
všeho šílím. To jak daleko od školy bydlím se mi
projevuje na prospěchu ve škole a to mě hrozně ubíjí. Je to na
prd i z toho důvodu, že si pak těžko sháním při škole práci
a následně jsem finančně závislá na Stevovi. No jo, furt ta
samá písnička, však to znáš. Už tě asi nebaví to poslouchat.
K
tomu všemu ještě bydlím s třemi kluky a víš jak to
chodí. Dělají tady hrozný bordel a uklízím to já. Oni by pořád
jenom pařili. Jsou to vysokoškoláci a k tomu věku to asi patří.
Ale já to nemusím snášet, nebo snad jo? Onehdá jsem Stevovi
řekla, že zvažuju, že se odstěhuju a on se z toho rozplakal. No
chápeš to? Já nevím co dělat s lidmi, když pláčou... pokud
teda nechápu, proč pláčou. Ale tohle absolutně nechápu.
No
nic, on už se z toho mezitím nějak dostal. Holt jsem se tak
rozhodla a on už ví, že nemá cenu se mně to snažit rozmluvit.
Mám jednu kamarádku, co bydlí kousek od školy a ke které
by mi nevadilo se nastěhovat. Dokud bych si nenašla nějakou práci
(což doufám nepotrvá moc dlouho) tak by mi dokonce prominula
placení nájmu.
Taky
si chci promluvit se ségrou a navrhnout jí, aby se s děckama
přestěhovala do Dallasu. Tady by si mnohem snáz našla nějakou
solidní a líp placenou práci. Manžela má ve vězení, už je tam
rok a v dohledné době ho nepustí. Ségra musí živit čtyři
děcka a už deset roků je bez práce.
Kdyby
se jí podařilo pronajmout ten svůj dům, mohla by z těch peněz
zaplatit byt tady. Říkám si, že bych tam pak mohla bydlet a
pomáhat jí, takže by měla nějaké peníze z toho a ještě navíc
zaměstnání. Asi bych pak musela být blíž Dallasu, ale to
mi už tak moc nevadí. Připrav se, že mě pěkně sjedeš, až ti
řeknu, proč mi to nevadí.
Tak
jo, poslouchej. Můj spolubydlící Geoff, který právě
oslavil 19. narozeniny, chodí s Amy, tou 31letou striptérkou od
vedle. Čas od času spolu všichni vyrazíme do města. Minulý
týden jsme zašli do tetovacího salónu, protože Amy tam zná
majitele a chtěla, aby si Geoff nechal propíchnout jazyk.
Po
nějaké době jsem tam musela jít na záchod. Ten byl až někde
vzadu, za kamrlíky těch tatérů. Takže pak v klidu jdu zpátky a
najednou slyším jak někdo říká, "Hej... ty ... holka
... hezká holko ... ty s těma brýlema!" Až do té zmínky o
brýlích jsem si myslela, že mluví na někoho jiného. Tou dobou
už jsem taky dávno prošla kolem jeho kamrlíku.
Na
místě jsem se otočila a nakoukla do dveří. Někoho tam zrovna
tetovali. Ten člověk na křesle se usmíval od ucha k uchu a podle
všeho byl úplně zhulený. Tatér na mě mrknul a zeptal se
mě na pár věcí, z nichž si většinu už nepamatuju, protože mě
totálně vyvedlo z míry, že jsem se mu líbila.
Neměla
jsem na sobě žádný makeup (ne že bych snad bez makeupu nebyla
hezká, ale znáš to, nezaškodí), ale zato jsem měla takové
ohavné zelené kapsáče a roztrhané tričko s dlouhým
rukávem. Taky jsem za sebou měla hrozný den a šlo to na mě
vidět. Ten kluk pořád mluvil, ptal se mě co jsem zač a tak.
Amy
si nakonec všimla, že tam stojím ve dveřích a přišla se
podívat co se děje a jestli jsem v pořádku. Amy se považuje za
mou ochranitelku a to
jak na mě dává pozor mně dělá hrozně dobře. No nicméně, jak
jsem už říkala, Amy je zatraceně sexy striptérka. Takže
jak tam pak stála vedle mě, s tím svým úžasným tělem, tak
jsem se cítila velice nesvá.
Amy
pozdravila toho tatéra, ale ten se na ni jenom krátce podíval,
řekl čau a zase se podíval na mě. Než ze sebe mohl cokoli
vypravit, tak mu Amy (která tou dobou už byla docela jetá)
skočila do řeči a prý, "Poslyš, ty si mě nepamatuješ?"
Ten kluk řekl jenom, "Ne, fakt ne," a zase se podíval na
mě.
Dostal
ze sebe asi tak jedno slovo a už ho Amy zase přerušila. Amy je
totiž zvyklá, že z ní všichni chlapi slintají a můžou se z ní
úplně podělat. Tohodle kluka podle všeho zas tak moc nebrala a to
jak ji odpálkoval jí vyrazilo dech. Bylo vidět, že takové
jednání nehodlá trpět. "Poslyš, já jsem tu co chvíli. Já
jsem ta striptérka co tady dennodenně vysedává." "Ty,
tebe si fakt nějak nepamatuju. Ale bavím se teď tady s tvou
kamarádkou. Kočka."
Nikdy
předtím mě nikdo takhle hezky nebalil. Co hezky, už dlouho mě
nikdo nijak nebalil, takže jsem si ani nepamatovala jaký je to
pocit. Hned potom jsme museli jít, takže jsem mu na to
neodpověděla, ale od té chvíle mi to vrtalo hlavou. Tomu klukovi
jsem evidentně přišla v něčem zajímavá. Většině lidí tak
nepřijdu, se mi zdá, minimálně ne na první dojem. Na
většinu lidí nijak nezapůsobím, ani v dobrém ani ve zlém.
Takže to bylo velice příjemné. Nemluvě o tom, že to byl fakt
hezký chlap. Byla jsem v tom až po uši.
Následující
den, zatímco byl Steve v práci, jsem ze sebe udělala úplně
nového člověka. Umyla jsem si vlasy (už bylo stejně načase),
oholila nohy, oblékla ladící spodní prádlo (ne že bych snad
měla v plánu mu jej předvádět) a dala si makeup. Chtěla jsem
vypadat úplně jinak, aby vůbec nepoznal, že jde o stejnou osobu.
Do
salónu jsem se vydala ještě než tam začali chodit lidi. Tatéři
vysedávali v přední části obchodu a o něčem si vykládali.
Zrovna se něčemu všichni velice smáli. Předstírala jsem, že si
prohlížím knížky, ale ve skutečnosti jsem poslouchala o čem je
řeč. Nakonec se mě někdo zeptal jestli hledám něco konkrétního.
Ten
kluk z předcházejícího dne na mě zíral úplně nejvíc ze všech
a najednou, zničehonic, povídá, "Když se mnou budeš chodit,
udělám ti zadarmo tetování." Všichni ostatní chlapi
se mu začali smát a popichovat ho, prý je úplný zoufalec a já
zas "přítelkyně na jednu noc." Zdálo se, že je mu to
nepříjemné a tak mi řekl, "Ne, fakt, vezmi si mě."
Úplně
jsem zrudla a řekla něco ve smyslu, "Já nevím, jestli se
vůbec někdy budu vdávat," což byla podle všeho správná
odpověď, protože někdo prohlásil, že jsem chytrá holka
a začal si dělat srandu z nějakého jiného kluka, který se
předtím bez velkého přemýšlení oženil a úplně si tím
zkazil život. Chvíli mi nikdo nevěnoval pozornost a můj tatér
toho využil a přišel za mnou k pultu.
Ukázalo
se, že vůbec nepoznal, že jsem ta holka co ji viděl večer
předtím, protože jsem vypadala úplně jinak. Ale hned jak jsem mu
to řekla, on na to, "Tak to je skvělé! Už jsem myslel, že
jsem během dvou dnů viděl dvě nejkrásnější ženy na
světě a teď si mezi nimi budu muset vybírat, ale ona je to jedna
a ta samá!"
Sedli
jsme si a procházeli jeho knihu a dívali se na jeho náčrtky a on
se mě mezitím pořád na něco ptal. Nijak přitom neskrýval, že
je do mě zabouchnutý až po uši. Zároveň ale nebyl
nepříjemný ani vlezlý. Mluvil tiše a klidně a mně se z toho
úplně podlamovala kolena.
Zeptal
se, jestli se kolem mě točí hodně chlapů, a já jsem mu řekla,
že zrovna s někým chodím (neměla jsem na to mu lhát), ale že
ten vztah asi moc dlouho nevydrží (podrobnosti později). On z toho
byl trochu smutný a říká, "No, já jsem svobodný
mládenec. Ale rád bych s někým chodil... pokud ten někdo
budeš ty." V té chvíli jsem pochopitelně zrudla na sto
různých odstínů. Je to možné, aby někdo byl takhle milý?
Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, na obloze bouchaly světlice,
všecko co k tomu patří.
Už
se docela připozdívalo a tak se mě zeptal jak se jmenuju a co
dělám přes den. Řekla jsem mu, že přes týden se domů vždycky
dostanu až po sedmé večer. Takže teď když po sedmé
zazvoní telefon, úplně se mi zastaví srdce. Možná jsem totálně
blbá, ale tak to prostě je. Se Stevem se poslední dobou
permanentně hádáme a vůbec nám to nefunguje.
Už
mám málo času a tenhle dopis nedopíšu, takže detaily ti asi
prozradím, až se zítra vrátím domů. Dnes má totiž Steve volno
a bude tady se mnou. Ale buď si jistá, že se všechno podstatné
dovíš. Jsem hrozně ráda, že se mám komu svěřit. Kdybych
všechno tohle musela dusit v sobě, asi bych brzo praskla.
Každopádně
mi prosímtě napiš co na to všechno říkáš. A nebuď na mě moc
přísná. Nejsem přece vdaná žena, že? Ne že bych Steva neměla
ráda, ale KRISTEPANE, odkud se tady
vzal tenhle kluk? Už jsem si
představovala jak se stěhuju do Montrealu a mám hromady malých
tatérků. Já vím, jsem hrozná. Chana.
