MY BEST FRIEND

Když mi bylo osm nebo devět, vypadalo to, že žádný z mých spolužáků nemá zájem se se mnou kamarádit. Upřímně řečeno jsem se jim ani nedivila. Tenkrát bych sama sebe za kamarádku taky nechtěla. Nejenom že jsem tam byla nová, ale navíc jsem byla celkově trochu divná a nikdo neměl zájem, abych se s ním kamarádila.
K tomu všemu se mi ještě před nedávnem rozvedli rodiče, ale já jsem s tátou stejně nikdy nevycházela. Už před rozvodem jsme se spolu skoro vůbec nebavili a po něm se to všechno ještě zhoršilo. Takže když ses objevila ty, měla jsem pocit, že dostávám nějaký dar, o jehož existenci jsem do té doby neměla ani ponětí.
Zpětně musím děkovat bohu za to, že jeden kamarád mého otce prodal vaší rodině dům hned kousek od nás. Nebýt tebe, bylo by moje dětství čiré utrpení. Pamatuju si, jak mi otec říkal, že se do naší ulice přistěhuje nějaká nová holka, a že podle něj si spolu určitě padneme do noty. Projednou měl v něčem pravdu. Skamarádily jsme se v podstatě okamžitě a můj život se jako mávnutím kouzelného proutku naprosto změnil.
Jezdívaly jsme spolu na kole po celé čtvrti. Ježdění bez pomocných koleček pro mě tenkrát byla novinka, zatímco ty jsi na svém kole tou dobou už jezdila jako nějaký profík. Mně bylo kolem deseti, byla jsem na kole celá rozklepaná a nejistá a moc nervózní, než abych si ta kolečka sundala. Ty ses mně ale nikdy nesmála, na rozdíl od ostatních děcek, které se mi pořád posmívaly, až jsem z toho brečela. Namísto toho jsi mi trpělivě vysvětlovala jak to udělat, abych nepadala, dokud jsem se to nenaučila.
Naučila jsi mě jak mám vyjíždět na vyvýšený chodník, jak se vyhýbat dírám na silnici, kde si dávat pozor na policajty a kde zastavovat na křižovatce, aby mě nepřejelo auto. Den co den jsme prováděli průzkum naší čtvrti. Hráli jsme si i s jinými dětmi z okolí, ale s nimi jsme se nikdy nesblížily tak jak jedna s druhou. Samy dvě jsme si úplně vystačily.
Jednou jsme u nás na zahradě postavily vlastní pevnost a rozhodly jsme se, že to bude naše tajemství. Ulámaly jsme pár větví, dotáhly je tam a položily je přes vchod, aby o něm nikdo nevěděl. Naši to samozřejmě poznali, ale budiž jim ke cti, že nám to nepokazili a dělali, že si ničeho nevšimli.
Hodně času jsme trávily i u vás doma, obzvlášť když venku začalo být vedro. Vždycky jsme šly do dolní místnosti a hrály jsme si tam na šílené vědkyně. Jednou jsme vyrobily lektvar z barvy, lepidla a všeho co bylo po ruce. Když nad tím tak přemýšlím, musel to být docela hnus. Dokonce jsme se vsadily s tvým bráškou, že to nevypije, ale už si ani nepamatuju, jak to dopadlo. Asi to nevypil, jinak by na místě umřel.
Kdykoli jsem měla narozeniny, měla jsem hroznou radost z toho, že jsme obě stejně staré. Jenom škoda, že tys měla narozeniny hned po mně, takže jsme stejně staré byly jenom chvilku. Ani jsem se nenadála a už jsi byla zase o cosi napřed. Hrozně jsem ti tuhle maličkost záviděla. Taková blbost, co?
Jsi jediná moje kamarádka co se mnou kdy jela na nějaký výlet. Tvoji rodiče tě nechali cestovat s námi do New Yorku za rodinou mého otce. Musela jsi mít ofocený rodný list a dopis od rodičů, ve kterém bylo, že souhlasí, abys jela s námi, protože jsme cestovali přes Kanadu.
Přes hranice jsme se dostali bez problémů, až na to čekání v dlouhatánské frontě při návratu do Států. Ale výlet to byl parádní a hned jsme začaly plánovat další. To nám ale bohužel nebylo souzeno. Život se našim plánům vzepřel, jak to tak život dělává.
Naše rodina se odstěhovala brzo poté a ta vaše jakbysmet. Jelikož jsme se nevídaly pravidelně, naše přátelství postupně vyprchalo. Znovu jsme se setkaly až mnohem později. Žily jsme sice ve stejném městě, ale tak daleko od sebe, že to bylo, jako bychom žily na různých planetách. Dokonce jsme spolu dlouho chodily na stejnou střední školu, aniž by to kterákoli z nás věděla.
V jedné chvíli jsme se skamarádily na Facebooku a občas jsme si poslaly nějakou zprávu, ale žádný čas jsme spolu netrávily. Už to prostě nebylo jako dřív. Byly jsme starší a skoro nic jsme o sobě nevěděly. Každá z nás si vytvořila vlastní okruh přátel a ty se nepřekrývaly.
Každopádně jsme se právě v té době daly znovu dohromady. Pomohlo tomu i to, že jsme obě řešily svoje kluky, tvůj i můj přítel byli v té době docela nároční na údržbu, bych tak řekla. Oba vztahy směřovaly do ztracena. Ten můj se nakonec skutečně rozpadl, ale vám to pořád funguje. Upřímně řečeno jsem ani nečekala, že se doopravdicky rozejdete.
Všem bylo jasné, že vy dva máte dlouhodobý vztah, se kterým nějaké drobné problémy nehnou. Já s mým přítelem, to bylo něco úplně jiného. Neměli jsme vlastně nic společného a dnes mám pocit, že byl zázrak, že jsme vůbec vydrželi tak dlouho. Stejně jsem ale musela smeknout klobouk před tím, jak jste to vy dva dali zase hezky dokupy.
Tvůj přítel shodou okolností nastoupí na podzim na stejnou školu jako já, takže se určitě budeme hodně vídat, což je supr. Pařit s váma dvěma je moje úplně nejoblíbenější činnost. Taky jsi mě poprosila, napůl ze srandy, abych ti na něj dohlídla, což učiním. A neboj, nebudu se snažit ti ho přebrat. Už jenom proto, že kdybych to náznakem zkusila, vysmál by se mi. A taky proto, že ho nevnímám jako člověka do vztahu (neuraz se, prosím). V prvé řadě ale proto, že my dvě máme teď skvělý vztah. Nestálo by za to si ho zničit kvůli nějakému klukovi.