Když
mi bylo osm nebo devět, vypadalo to, že žádný z mých spolužáků
nemá zájem se se mnou kamarádit. Upřímně řečeno jsem
se jim ani nedivila. Tenkrát bych sama sebe za kamarádku taky
nechtěla. Nejenom že jsem tam byla nová, ale navíc jsem byla
celkově trochu divná a nikdo neměl zájem, abych se s ním
kamarádila.
K
tomu všemu se mi ještě před nedávnem rozvedli rodiče,
ale já jsem s tátou stejně nikdy nevycházela. Už před rozvodem
jsme se spolu skoro vůbec nebavili a po něm se to všechno ještě
zhoršilo. Takže když ses objevila ty, měla jsem pocit, že
dostávám nějaký dar, o jehož existenci jsem do té doby neměla
ani ponětí.
Zpětně
musím děkovat bohu za to, že jeden kamarád mého otce prodal vaší
rodině dům hned kousek od nás. Nebýt tebe, bylo by moje dětství
čiré utrpení. Pamatuju si, jak mi otec říkal, že se do naší
ulice přistěhuje nějaká nová holka, a že podle něj si
spolu určitě padneme do noty. Projednou měl v něčem pravdu.
Skamarádily jsme se v podstatě okamžitě a můj život se jako
mávnutím kouzelného proutku naprosto změnil.
Jezdívaly
jsme spolu na kole po celé čtvrti. Ježdění bez pomocných
koleček pro mě tenkrát byla novinka, zatímco ty jsi na svém
kole tou dobou už jezdila jako nějaký profík. Mně bylo kolem
deseti, byla jsem na kole celá rozklepaná a nejistá a moc
nervózní, než abych si ta kolečka sundala. Ty ses mně ale nikdy
nesmála, na rozdíl od ostatních děcek, které se mi pořád
posmívaly, až jsem z toho brečela. Namísto toho jsi mi trpělivě
vysvětlovala jak to udělat, abych nepadala, dokud jsem se to
nenaučila.
Naučila
jsi mě jak mám vyjíždět na vyvýšený chodník, jak se vyhýbat
dírám na silnici, kde si dávat pozor na policajty a kde zastavovat
na křižovatce, aby mě nepřejelo auto. Den co den jsme prováděli
průzkum naší čtvrti. Hráli jsme si i s jinými dětmi z
okolí, ale s nimi jsme se nikdy nesblížily tak jak jedna s druhou.
Samy dvě jsme si úplně vystačily.
Jednou
jsme u nás na zahradě postavily vlastní pevnost a rozhodly
jsme se, že to bude naše tajemství. Ulámaly jsme pár větví,
dotáhly je tam a položily je přes vchod, aby o něm nikdo nevěděl.
Naši to samozřejmě poznali, ale budiž jim ke cti, že nám to
nepokazili a dělali, že si ničeho nevšimli.
Hodně
času jsme trávily i u vás doma, obzvlášť když venku začalo
být vedro. Vždycky jsme šly do dolní místnosti a hrály jsme si
tam na šílené vědkyně. Jednou jsme vyrobily lektvar z
barvy, lepidla a všeho co bylo po ruce. Když nad tím tak
přemýšlím, musel to být docela hnus. Dokonce jsme se vsadily s
tvým bráškou, že to nevypije, ale už si ani nepamatuju, jak to
dopadlo. Asi to nevypil, jinak by na místě umřel.
Kdykoli
jsem měla narozeniny, měla jsem hroznou radost z toho, že
jsme obě stejně staré. Jenom škoda, že tys měla narozeniny hned
po mně, takže jsme stejně staré byly jenom chvilku. Ani jsem se
nenadála a už jsi byla zase o cosi napřed. Hrozně jsem ti tuhle
maličkost záviděla. Taková blbost, co?
Jsi
jediná moje kamarádka co se mnou kdy jela na nějaký výlet. Tvoji
rodiče tě nechali cestovat s námi do New Yorku za rodinou
mého otce. Musela jsi mít ofocený rodný list a dopis od rodičů,
ve kterém bylo, že souhlasí, abys jela s námi, protože jsme
cestovali přes Kanadu.
Přes
hranice jsme se dostali bez problémů, až na to čekání v
dlouhatánské frontě při návratu do Států. Ale výlet to byl
parádní a hned jsme začaly plánovat další. To nám
ale bohužel nebylo souzeno. Život se našim plánům vzepřel, jak
to tak život dělává.
Naše
rodina se odstěhovala brzo poté a ta vaše jakbysmet. Jelikož jsme
se nevídaly pravidelně, naše přátelství postupně vyprchalo.
Znovu jsme se setkaly až mnohem později. Žily jsme sice ve stejném
městě, ale tak daleko od sebe, že to bylo, jako bychom žily
na různých planetách. Dokonce jsme spolu dlouho chodily na stejnou
střední školu, aniž by to kterákoli z nás věděla.
V
jedné chvíli jsme se skamarádily na Facebooku a občas jsme si
poslaly nějakou zprávu, ale žádný čas jsme spolu netrávily. Už
to prostě nebylo jako dřív. Byly jsme starší a skoro nic
jsme o sobě nevěděly. Každá z nás si vytvořila vlastní okruh
přátel a ty se nepřekrývaly.
Každopádně
jsme se právě v té době daly znovu dohromady. Pomohlo tomu i to,
že jsme obě řešily svoje kluky, tvůj i můj přítel byli v té
době docela nároční na údržbu, bych tak řekla. Oba vztahy
směřovaly do ztracena. Ten můj se nakonec skutečně rozpadl, ale
vám to pořád funguje. Upřímně řečeno jsem ani nečekala, že
se doopravdicky rozejdete.
Všem
bylo jasné, že vy dva máte dlouhodobý vztah, se kterým nějaké
drobné problémy nehnou. Já s mým přítelem, to bylo něco
úplně jiného. Neměli jsme vlastně nic společného a dnes mám
pocit, že byl zázrak, že jsme vůbec vydrželi tak dlouho. Stejně
jsem ale musela smeknout klobouk před tím, jak jste to vy dva dali
zase hezky dokupy.
Tvůj
přítel shodou okolností nastoupí na podzim na stejnou školu jako
já, takže se určitě budeme hodně vídat, což je supr. Pařit s
váma dvěma je moje úplně nejoblíbenější činnost. Taky jsi mě
poprosila, napůl ze srandy, abych
ti na něj dohlídla, což
učiním. A neboj, nebudu se snažit ti ho přebrat. Už jenom proto,
že kdybych to náznakem zkusila, vysmál by se mi. A taky proto, že
ho nevnímám jako člověka do vztahu (neuraz se, prosím). V prvé
řadě ale proto, že my dvě máme teď skvělý vztah. Nestálo by
za to si ho zničit kvůli nějakému klukovi.